Bydlení v japonsku

Japonsko stokrát jinak aneb bydlení v Japonsku

Jako každá země, tak i Japonsko má svá specifika, a to nejen v běžném životě, ale samozřejmě také v bydlení. Najdete tu malé byty ve městech a na předměstí, tradiční domy i pro Japonsko typické kapsle. Lidé tráví mnohem více času mimo své domovy, protože jejich obytné plochy jsou malé. Japonci jsou mistři ve využití malého prostoru, slovo Mottainai znamená v překladu plýtvání prostorem.

Japonská střední třída žije v mikrodomech

Střední japonská třída, tedy lidé okolo 40 let, většinou žijí v betonových mikrodomech. Nejistota a nízké příjmy jim nedovolí si pořídit jinou nemovitost. Mikrodomy o velikosti pár metrů čtverečních většinou stojí na pozemcích, které jsou velké jako parkovací místo pro užitkový vůz, takže opravdu malé. Menší podlahovou plochu stavitelé dohánějí několika patry. Dům disponuje například třemi patry, ve kterých jsou ložnice o velikosti skříně. Příkladem může být dům na nábřeží v Kobe, který stojí na pozemku o velikosti 130 metrů čtverečních. Manželé vzali velikost pozemku jako výzvu a postavili si na něm dům o velikosti 69 metrů čtverečních. Zúžený vstup do domu ve tvaru trojúhelníku disponuje minikuchyní a jídelnou, plocha se dále rozšiřuje do obytného prostoru, ložnice je umístěná v patře. Limitujícím faktorem na nábřeží je jistě také voda, a to nejen v Japonsku. Pozemek u vody je možné málokdy využít zcela podle vašich představ, musíte počítat s tím, že část pozemku bude zaplavená vodou.

Tradiční japonské domy mají svoji atmosféru

Japonská tradiční architektura pochází přibližně z let 900 až 1185. Domy měly dřevěné sloupy, doškové střechy, trámy z japonských cypřišů, zahrady. Vnitřní dispozice domu rozdělovaly skládací stěny, majitelé mysleli i na přijímací místnosti. Další přenosné a lehké materiály rozdělily obytný prostor na sekce. Dnešní tradiční japonské domy jsou dílem bohatých farmářů ze 17. až 19. století, kteří se inspirovali paláci a chrámy v Číně a Koreji.

Také čtete:  Bydlení v Norsku: Tvrdá práce, oblíbené sruby a vysoké ceny

Typické typické domy například v Kjótu se nazývají machiya. Rozměry domu nejsou nikterak malé, podlahová plocha je o velikosti 6 × 30 metrů. Machiye obývalo až 40 lidí. Domů ve stylu machiye se dochovalo pouze něco okolo 30 tisíc. Japonci usilují o jejich zrestaurování a zachování, protože se jedná o památkové budovy. Klasický dům machiye má dvě podlaží, vchod do ulice, okna z prvního patra směřují také do ulice a zakrývají je dřevěné mříže. Druhé patro již disponuje běžnými okny.

Tradiční japonské domy jsou dřevěné a jejich podlahy pokrývají tatami, silné rohože, které vymezují obytný prostor a udržují ho čistý. Každý, kdo vstupuje do domu, si musí zout boty na vstupním prahu genkan. Na něj nelze vstoupit bosýma nohama nebo v ponožkách, ten je určen pouze pro obuv. Lidé se v domě pohybují v pantoflích, ale na tatami vstupují bosí.

Prostor nevymezují výhradně tatami, ale také posuvné papírové stěny, které buď celý prostor otevírají nebo vytvářejí několik menších obytných zón. Okna, která směřují do ulice nebo k sousedům, pokrývají těžké závěsy, aby důkladně ochránily soukromí majitelů. Posuvné příčky i vybavení interiéru umožní měnit prostor podle potřeby, v mžiku vznikne herna nebo naopak obývací pokoj. Domy jsou také velmi často vybavené šintoistickým nebo buddhistickým oltářem.

Typicky japonský život vás v mnohém překvapí

Překvapeni v Japonsku nebudete pouze z bydlení, ale i z běžného života na jiném kontinentu. Prodejní automaty se vším možným najdete na každém rohu, ale i v místech, kde byste to určitě nečekali. Koupíte si tak lístky na metro, potraviny, nápoje na turistické stezce v horách, kde není nic jiného než prodejní automat, ale pořídíte tak i hračky nebo spodní prádlo.

Také čtete:  Jak bydlí lidé na Novém Zélandu?

Typické pro Japonce jsou také nákupy v obchodech se zbožím za 100 jenů. Říkáte si, že je to sice obdoba našich obchodů Vše za 39, ale Japonsko je velmi drahá země, proto lidé tyto obchody vyhledávají naprosto běžně.

Japonské metro proslulo svojí přesností, rychlostí i kulturou cestování. Tokio proplétá 13 podzemních linek metra, které z menší části provozuje město a z té větší soukromá společnost.

Taxíky, jak je neznáte. Jejich dveře se vám automaticky otevřou a zavřou, sedadla jsou čistá a s krajkovými ubrousky. Řidiči jsou úslužní a nikdy požadují spropitné. Taxikář vás ochotně zaveze všude, kam budete potřebovat i v případě, že trasu přesně neznáte. Stačí mu dát mapu s místem, kam se plánujte přemístit.

Zvláštností v Japonsku je používání nebo spíš nepoužívání kreditních karet. Pandemie koronaviru v Japonsku velmi přispěla k tomu, že se lidé naučili kreditní karty používat tak, jak je to běžné i jinde ve světě. Ještě v nedávné době ale valná většina obyvatel upřednostňovala hotovost.

Typická pro Japonsko je také přebujelá byrokracie. Tam, kde budete bydlet, musíte požádat také o povolení k pobytu. Stěhování musíte vždy nahlásit příslušným úřadům.

Nečekejte, že v Japonsku najdete lidi, kteří dělají obří nákupy a zásobují se jak před apokalypsou, tak jak je běžné třeba v Americe. Důvody jsou prosté a jsou dva. Japonské malé domy nedisponují velkými skladovacími prostory a Japonci dávají přednost čerstvým a kvalitním potravinám.

Japonské děti obědvají ve třídách, protože školy nemají jídelny. Navíc se podílejí i na přípravě a prodeji obědů. Kromě toho se děti podílejí také na úklidu školy.

Japonsko je určitě země mnoha tváří a v mnohém dokáže překvapit.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.